Biologická oxidace především biologicky rozložitelných organických látek a redukovaných forem dusíku (Namon) prostřednictvím směsné kultury mikroorganismů (bakterie, houby, prvoci atd.) přítomných v biofilmové kultuře narostlé na povrchu nosiče. Oxidace Namon probíhá v procesu nitrifikace, tj. biologická oxidace na dusičnany s dusitany jako meziproduktem. Oxidují se i další redukované polutanty. Např. sulfidy se oxidují na sírany.
Proces probíhá za přístupu vzduchu, typické koncentrace rozpuštěného kyslíku se pohybují mezi 0,5 a 2 mg/l. Vyšší koncentrace kyslíku (do 2 mg/l) je nutná, pokud je požadována účinná oxidace Namon. Pokud je hlavním cílem odstranit N, rotační kontaktory většinou nejsou vhodnou volbou.
Proces vyžaduje separační stupeň pro zachycení biomasy vzniklé odlupováním biofilmu, typicky usazovací nádrž.
stávající low-tech
Rotující disky, popř. plastové segmenty nasypané v klecích, na jejichž povrchu narůstá biofilm. Aerace je zajištěna pouze částečným ponořením rotujícího disku s narostlým biofilmem (míra ponoření reguluje intenzitu aerace).
Organické látky (ChSKCr, BSK5)
Namon
ChSKCr: 100 - 1500 mg/l
BSK5: do 1000 mg/l
Namon: do 100 mg/l, možné i v g/l
Obecně toxické látky, např. těžké kovy řádově v desetinách mg/l.
pH je potřeba udržovat v rozmezí 7,0 - 8,0
RAS inhibují proces v koncentracích vyšších než cca 10 g/l.
Obecně rychlost biologických procesů se snižuje s teplotou. Teplota pod 12 °C je považována za nedostatečnou pro nitrifikaci, oxidace organických látek probíhá běžně do 5 °C.
Teplota nad 25 °C je problematická vzhledem k nízké rozpustnosti kyslíku ve vodě.
Pro růst bakterií aktivovaného kalu je vyžadováno 0,09 - 0,12 g N/g NLzž a 0,01 - 0,03 g P/g NLzž. V aktivaci se dá očekávat v rámci inkorporace do biomasy odstranění cca 0,07 - 0,13 g N/g ChSK a 0,10 - 0,15 g P/g ChSK. Požadavky na nutrienty klesají s rostoucím stářím kalu.
ChSKCr: v desítkách mg/l (u velmi nízko zatížených systémů i jednotky mg/l)
BSK5: v jednotkách mg/l
Namon: v jednotkách mg/l
Ne
Investiční náklady se odvíjejí především od velikosti nádrží a konstrukčního materiálu (většinou beton). Vzhledem k limitaci procesu dodávkou vzduchu jde o relativně extenzivní technologie (viz Kritické parametry). Další zásadní položkou jsou nosiče biofilmu.
Spíše extenzivní technologie
Nízké, podobně jako u biofiltrů - Typicky 0,06 - 0,09 kWh/m3 vyčištěné vody.
Nízká
Nízké co do energie i osobních nákladů.
Průtoky, rozpuštěný kyslík.
Skleníkové plyny: CO2 cca 0,5 kg/kg ChSK (vzhledem původu nezvyšuje uhlíkovou stopu)
Pouze odtok
Přebytečný aktivovaný kal: Typicky 0,45 kg NL105/kg ChSK.
Odstranění hrubých nečistot: Hrubé a jemné česle, lapák písku.
Tchobanoglous, G., et al. (2014). Wastewater engineering: treatment and resource recovery. New York, NY, McGraw-Hill Education.
Cheremisinoff, N. P. (2002). Handbook of water and wastewater treatment technologies. Boston, Butterworth-Heinemann.