Tuhá látka, která je na svém povrchu schopna vázat rozpuštěné látky z roztoku. Charakteristickým rysem adsorbentů je velký měrný povrch (vyjádřený v m2 na 1 g adsorbentu), daný jejich velkou porozitou.
je směs mikroorganizmů (a dalších pevných organických a anorganických látek) rostoucích spontánně v odpadní vodě během procesu čištění odpadních vod. Původní slovo “aktivace” odkazuje na zásadní zvýšení aktivity organizmů aktivovaného kalu vlivem intenzivního provzdušňování. Aktivovaný kal je však běžně (periodicky) vystavován i anoxickým (v denitrifikaci) a anaerobním (při biologickém odstraňování fosforu) podmínkám.
Organizmy aktivovaného kalu většinou tvoří vločky, které mají schopnost sedimentovat. Zvýšená přítomnost vláknitých bakterií tuto sedimentaci zpomaluje a narušuje.
Jedná se o sumární vyjádření formy dusíku v oxidačním stupni -III, který se ve vodě vyskytuje jako amonný iont NH4+ a rozpuštěný amoniak (NH3). Poměr NH3/NH4+ je dán především hodnotou pH a teplotou.
Vyskytuje se ve většině odpadních vod. Je primárním produktem rozkladu organických dusíkatých látek živočišného i rostlinného původu. Organického původu je rovněž ve splaškových a odpadních vodách ze zemědělských výrob. Může vznikat přímo ve vodě redukcí dusitanů nebo dusičnanů.
AOPs - Advanced Oxidation Processes - tzv. pokročilé (moderní) oxidační procesy
Společným jmenovatelem všech AOPs je generování radikálů (např. hydroxylových) jako vlastních oxidačních činidel. AOPs obvykle probíhají za běžných teplot a tlaků.
Je definována jako hmotnostní koncentrace rozpuštěného kyslíku spotřebovaného za stanovených podmínek biochemickou oxidací organických, popř. anorganických látek ve vodě.
Anorganickými látkami se míní především amoniakální dusík a dusitany, které mohou za určitých podmínek také podléhat biochemické oxidaci. Při běžném stanovení BSK se oxidace amoniakálního dusíku obvykle potlačuje. Proto lze hodnotu BSK považovat za míru koncentrace biologicky aerobně rozložitelných organických látek ve vodě.
Při samotném stanovení se měří úbytek kyslíku v inokulovaném vzorku po stanovené době inkubace, která se pohybuje v řádu dní. Obvykle se používá pětidenní BSK - BSK5, ale v některých státech je používána i metoda sedmidenní - BSK7.
Suma organických i anorganických, rozpuštěných i nerozpuštěných sloučenin dusíku ve vzorku. Jde především o dusík amoniakální (Namon. ), dusitanový (N-NO2-), dusičnanový (N-NO3-) a organický (Norg.).
Celkový fosfor - suma organických i anorganických, rozpuštěných i nerozpuštěných sloučenin fosforu ve vzorku.
Fosfor je významný nutrient způsobující eutrofizaci a proto je často limitován při vypouštění vyčištěných odpadních vod.
TOC vyjadřuje koncentraci uhlíku přítomného ve formě organických látek (typicky v mg/l). Je mírou obsahu rozpuštěných a nerozpuštěných organických látek ve vodě bez ohledu na jejich redukovanost. Jedná se o tzv. skupinový ukazatel, který neposkytuje informaci o druhu organických látek.
Stanovení je obecně založeno na úplné oxidaci organických látek na CO2.
Je definována jako hmotnostní koncentrace kyslíku, která je ekvivalentní hmotnosti silného oxidačního činidla spotřebovaného za přesně definovaných podmínek na oxidaci oxidovatelných látek v 1 litru vody. Je běžně brána jako sumární vyjádření množství organických látek ve vzorku, protože právě organické látky jsou hlavní skupinou těchto oxidovatelných látek.
Nejčastěji se stanovuje oxidací dichromanem draselným v kyselém prostředí při 150 °C. Pak se značí ChSKCr. Může být stanovována i oxidací manganistanem draselným (ChSKMn). Metoda s dichromanem je používaná v čistírenství, manganistanová metoda je vhodnější spíše pro vodárenství.
Zařízení (technologický celek) pro čištění odpadních vod
Biologický proces redukce N-NO3- na plynný N2. Proces provádí široká skupina většinou organotrofních organismů, tj. organismů, které využívají organické látky jako zdroj redukčních ekvivalentů (e-). Primárně se využívají jednoduché, snadno rozložitelné organické látky (např. methanol, etanol, nebo jednoduché organické kyseliny). Častá je však i denitrifikace s využitím redukovaných forem síry (S2-, Sx2- nebo S0). Proces probíhá v anoxických podmínkách, t.j. bez přítomnosti (nebo při velmi nízkých koncentracích) kyslíku ve formě O2.
Jde o nejčastější způsob biologického odstraňování N-NO3- (popř. N-NO2-) v ČOV.
Dusík přítomný ve formě dusičnanů (oxidační stav +V).
Dusík přítomný ve formě dusitanů (oxidační stav +III).
Směsná kultura mikroorganismů, které narůstjí ve formě sférického biofilmu (granulí). Průměr granulí se typicky pohybuje v rozmezí 0,5 - 5 mm. Biofilm narůstá spontánně, bez potřeby pevných nosičů.
Granulovaný kal může být anaerobní, anoxický i aerobní. Jeho základ většinou tvoří pomalu rostoucí organizmy.
Střední doba po kterou se jakákoli částice kapaliny zdrží v dané nádrži.
Inhbiční = způsobující inhibici. Inhibice spočívá ve zpomalení určitých biologických, chemických nebo fyzikálních procesů. V biochemii může jít například o vazbu určité látky na enzym tak, že dojde k zastavení, nebo významnému omezení jeho činnosti.
Míra inhibice (I) bývá často vyjadřována kvantitativně jako poměr inhibované aktivity (ai) k normální aktivitě (a0): I = ai/a0
proces, kdy jsou koloidní částice shlukovány do větších, hrubě disperzních celků. V technologii vody se obvykle jedná o koagulaci způsobenou destabilizací koloidů přídavkem koagulačního činidla. Koagulaci je v katalogu věnovaná samostatná kapitola.
Díky svému výskytu v trávicím traktu člověka jsou používány jako indikátory fekálního znečištění. Stanovení koliformních bakterií mimo jiné slouží jako jeden z parametrů k posouzení účinnosti hygienizace vody.
Používá se pro kvantitativní vyjádření mikrobiálního oživení ve vzorku vody: počet kolonií, které vyrostly za normovaných podmínek na ploše kultivačního média. Výsledek se uvádí jako počet KTJ na objem vzorku, např. KTJ/ml nebo KTJ/100 ml.
Konduktivita neboli měrná vodivost je mírou koncentrace ionizovatelných anorganických a organických součástí vody. Ve zředěných roztocích je lineární funkcí koncentrace iontově rozpuštěných látek. Ve zředěných přírodních vodách je konduktivita mírou koncentrace anorganických kationtů a aniontů.
Nejčastěji se uvádí v jednotkách mS.m-1 nebo µS.cm-1.
Jde o sumu všech nerozpuštěných látek, které zbydou na filtru (0,45 µm) po vysušení při teplotě 105 °C.
Představují tu část nerozpuštěných látek (NL105), které zmizí (vytěkají nebo shoří) při teplotě 550 °C
Hodnota NLzž aproximuje množství organických látek přítomných ve vzorku.
Proces biologické oxidace Namon na N-NO3-. Většinou jde o dvojstupňový proces, kdy v prvním stupni (nitritace) oxidují “bakterie oxidující amoniak” (AOB) Namon na N-NO2-. V druhém stupni oxidují “bakterie oxidující dusitany” (NOB) N-NO2- na N-NO3-. Oba procesy jsou autotrofní (tj. AOB ani NOB nevyužívají organický substrát) a vyžadují značné množství kyslíku (2 mol O2 na 1 mol Namon.).
Nitrifikace je nejčastější způsob odstraňování Namon. na ČOV.
množství znečišťující látky (např. ChSK nebo Namon.) přivedené do jednotkového objemu reaktoru za určitý čas (např. v kg.m-3.d-1).
Odstraněné BV je mírou výkonnosti reaktoru a nepřímo vyjadřuje potřebný objem reaktoru pro odstranění daného množství znečištění.
V odpadních vodách se vyskytuje především ve formě bílkovin a jejich rozkladných produktů (oligopeptidů, aminokyselin), nukleových kyselin (DNA, RNA), močoviny, alifatických a aromatických aminů, heterocyklických dusíkatých sloučenin atd.
Stanovuje se Kjeldahlovou metodou (NKj), která zahrnuje NOrg. i Namon.. NOrg. se potom vypočítá:
NOrg. = NKj. - Namon.
Oxidačně-redukční (redoxní) potenciál (ORP) charakterizuje oxidační a redukční podmínky ve vodě (přítomnost oxidujících/redukujících látek). Jeho prostřednictví lze také vyjádřit sílu oxidačního nebo redukčního činidla.
ORP se měří jako rozdíl potenciálu článku skládajícího se z měrné elektrody a elektrody referenční. V praxi se obvykle používá kombinovaná elektroda. Hodnota ORP se vyjadřuje v mV.
je choroboplodný zárodek, nebo biologický činitel, který může způsobit onemocnění.
Podíl průtoku a plochy povrchu, např. objem vody přiváděný za časovou jednotku na jednotku vodorovné průřezové plochy sedimentační nádrže nebo filtru. Uvádí se např. v m3/(m2.h).
Neboli prvoci. Tělo těchto organismů je tvořené jedinou buňkou, která vykonává všechny životní funkce. Někteří zástupci této skupiny jsou patogenní - vyvolávají protozoální choroby.
Suma rozpuštěných anorganických látek ve vzorku. Běžně stanovovány jako rozpuštěné látky žíhané při 550 °C (RL550): definovaný objem přefiltrovaného vzorku je odpařen a vyžíhán při 550 °C.
SBR = sequencing batch reactor. Jde o způsob uspořádání (bio)reaktorů, kdy jednotlivé fáze procesu nejsou odděleny do samostatných nádrží, ale jsou odděleny časově a všechny procesy probíhají v jedné nádrži, ve které se střídají podmínky. .
Např. u aktivačního procesu to můžou být fáze plnění, nitrifikace (aerace), denitrifikace (míchání mechanickým míchadlem), sedimentace kalu, vypouštění vyčištěné vody a odtah kalu. Poté se celý cyklus opakuje.
U ČOV provozovaných na bázi SBR je vždy nutné provozovat alespoň dva paralelní reaktory, aby bylo zajištěno kontinuální dočerpávání přitékající odpadní vody. (Zatímco jeden reaktor je ve fázi čerpání přítoku, další je ve fázi reakce atd.)
množství znečišťující látky (např. ChSK nebo Namon.) přivedené na jednotkové množství kalu (NLZŽ) za určitý čas (např. v kg.kg-1.d-1).
Odstraněné BX je mírou výkonnosti biomasy (aktivovaného kalu).
Podíl mezi množstvím aktivovaného kalu v aktivačním systému a množstvím odstraňovaného přebytečného kalu.
Vyjadřuje průměrnou dobu zdržení biomasy v systému. Stáří kalu udává složení biocenózy v aktivovaném kalu, kdy s rostoucím stářím kalu se ve větší míře vyskytují organismy s pomalejším růstem, jako jsou například nitrifikanti, nebo vyšší osídlení (nálevníci, vířníci, háďátka, želvušky, roztoči…).
Zdroj energie pro mikroorganismy. V procesech biologického čištění odpadních vod jsou substrátem chemické sloučeniny (organické i anorganické), jejichž oxidací získávají mikroorganismy energii.
Někdy je pojem "substrát" používán i pro povrch, na kterém rostou mikroorganismy.
VOC - Volatile Organic Compound = těkavá organická látka: jakákoli organická sloučenina nebo směs organických sloučenin, s výjimkou methanu, která při teplotě 20 °C má tlak par 0,01 kPa nebo více nebo má odpovídající těkavost za konkrétních podmínek jejího použití (Zákon č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší).
Uhlíková stopa je množství emisí skleníkových plynů vyjádřené v ekvivalentech CO₂, vztažené např. na výrobek (v kg) či určitou činnost.