Biologická oxidace především biologicky rozložitelných organických látek a redukovaných forem dusíku (Namon ) prostřednictvím směsné kultury mikroorganismů (bakterie, houby, prvoci atd.) přítomných v biofilmové kultuře narostlé na povrchu nosiče. Oxidace Namon probíhá v procesu nitrifikace, tj. biologická oxidace na dusičnany s dusitany jako meziproduktem. Oxidují se i další redukované polutanty. Např. sulfidy se oxidují na sírany.
Proces probíhá za přístupu vzduchu, typické koncentrace rozpuštěného kyslíku se pohybují mezi 0,5 a 2 mg/l. Vyšší koncentrace kyslíku (do 2 mg/l) je nutná, pokud je požadována účinná oxidace Namon. Pokud je hlavním cílem odstranit N, biofiltry většinou nejsou vhodnou volbou.
Proces vyžaduje separační stupeň pro zachycení biomasy vzniklé odlupováním biofilmu, typicky usazovací nádrž.
stávající běžná
Skrápěné kolony s rovnoměrnou distribucí přítoku na povrchu (většinou Segnerovo kolo). Kyslík je dodáván do dolní části kolony buď s použitím komínového efektu nebo dmychadly, částečně také vlivem rozstřikování na povrchu biofiltru.
Většinou se zařazuje recirkulace s recirkulační poměrem R = 0 - 2.
Nosič biofilmu je přírodní (štěrk) nebo umělý (sypané plastové segmenty, plastové tvárnice atd.).
ChSKCr: 100 - 1500 mg/l
BSK5: do 1000 mg/l
Namon: do 100 mg/l, možné i v g/l
Objemové zatížení:
BSK5: 0,08 - 2,4 kg/m3/d (Při částečném odstranění až 3,5 kg/m3/d. Hodnoty nad 0,3 kg/m3/d lze dosáhnout jen s použitím dmychadel.)
Namon: do 0,2 kg/m3/d
povrchové hydraulické zatížení: 1 - 100 m3/m2/d
Obecně toxické látky, např. těžké kovy řádově v desetinách mg/l.
pH je potřeba udržovat v rozmezí 7,0 - 8,0
RAS inhibují proces v koncentracích vyšších než cca 10 g/l.
Obecně rychlost biologických procesů se snižuje s teplotou. Teplota pod 12 °C je považována za nedostatečnou pro nitrifikaci, oxidace organických látek probíhá běžně do 5 °C.
Teplota nad 25 °C je problematická vzhledem k nízké rozpustnosti kyslíku ve vodě.
Pro růst bakterií aktivovaného kalu je vyžadováno 0,09 - 0,12 g N/g NLzž a 0,01 - 0,03 g P/g NLzž . V aktivaci se dá očekávat v rámci inkorporace do biomasy odstranění cca 0,07 - 0,13 g N/g ChSK a 0,10 - 0,15 g P/g ChSK. Požadavky na nutrienty klesají s rostoucím stářím kalu.
BSK5 do 20 - 30 mg/l
Namon do 3 mg/l
Částečná - Patogenní organismy většinou v podmínkách aerobního biofiltru nepřežívají.
Hlavní je cena reaktorů a náplně kolon.
Typické hydraulické zatížení aerobních biofiltrů je 1 - 75 m3/m2/d.
Pokud se dodává methanol jako externí substrát, jde o manipulace s velmi nebezpečným jedem.
Typicky 0,25 kWh/m3 vyčištěné vody (především čerpání).
Nízká
Nízké co do energie i osobních nákladů. Hlavním nákladem je čerpání vstupní vody.
Hlavní externě dodávanou chemikálií je kyslík (cca 1 kg O2/kg odstraněné ChSK a 4,6 kg O2/kg zoxidovaného Namon), většinou dodávaný dmychadly, ale může jít i o komínový tah.
Průtoky.
Skleníkové plyny: CO2 cca 0,5 kg/kg ChSK (vzhledem původu nezvyšuje uhlíkovou stopu), N2O.
Pouze odtok
Přebytečný aktivovaný kal: Typicky 0,45 kg NL105/kg ChSK.
Koncentrace přebytečného kalu z dosazovací nádrže typicky cca 10 kg/m3 (NL105).
Odstranění hrubých nečistot: Hrubé a jemné česle, lapák písku.
Pokud konfigurace filtru nezahrnuje denitrifikační zónu a je vyžadováno odstranění N-NO3-, je vždy nutná post-denitrifikace.
Tchobanoglous, G., et al. (2014). Wastewater engineering: treatment and resource recovery. New York, NY, McGraw-Hill Education.
Cheremisinoff, N. P. (2002). Handbook of water and wastewater treatment technologies. Boston, Butterworth-Heinemann.