Populární a velmi účinný způsob dezinfekce, využívající germicidní účinky UV-C záření (o vlnové délce < 280 nm), který téměř neprodukuje toxické produkty. Nevýhodou je vysoká energetická náročnost a nutnost zajistit velkou styčnou plochu mezi UV lampami a upravovanou vodou.
stávající high-tech
Trubicové UV lampy se vkládají přímo do speciálních kusů potrubí nebo do speciálních kontaktorů (UV lampy orientovány napříč nebo paralelně).
Mikroorganismy všeho druhu.
Např. pro koliformní bakterie až do 1010 KTJ/l.
Kritické je zajištění kontaktu vody s UV lampou, tj. zajištění velmi tenké vrstvy vody, která je desinfikována. Hlavním parametrem je množství energie dodané na jednotku plochy (typicky do 2 - 100 mJ/cm2).
Proces je silně negativně ovlivňován turbiditou vstupní vody.
Podle dávky UV a kvality vstupní vody lze dosáhnout až méně než 2 KTJ/100 ml (koliformní bakterie). Pro znečištěné proudy lze dosáhnout horších výsledků (městské odpadní vody - 16-30 KTJ/100 ml, odtok z aktivace - 13 - 17 KTJ/100 ml). Obecně pro bakterie a viry lze dosáhnout snížení výskytu o 7 řádů, pro protozoa o něco nižší.
Ano
Investičně náročné.
Relativně málo prostorově náročné - nevyžaduje čas kontaktu v desítkách až stovkách minut jako např. chlorace.
Značně energeticky náročné, typicky 0,01 - 0,05 kWh/m3 vody.
Nenáročné, relativně jednoduché a dobře automatizovatelné řízení.
Především energie.
Dávka UV je on-line řízena průtokem vstupní vody.
žádné
žádné
žádné
Čím je nižší koncentrace nerozpuštěných látek (a tedy turbidita), tím je dezinfekce účinnější. Ideální předčištění je membránová filtrace apod.
Tchobanoglous, G., et al. (2014). Wastewater engineering: treatment and resource recovery. New York, NY, McGraw-Hill Education.