Gravitační separace nerozpuštěných látek (pevných i kapalných - např. kapének olejů), kdy částice jsou vynášeny k hladině bublinkami plynu. Na hladině se vytvoří vrstva pěny, která je průběžně odstraňována (mechanicky stírána). Aby došlo k zachycení bublinek na částicích, musí mít částice hydrofobní charakter (tuky, oleje), nebo vločkovitou strukturu, ve které se bublinky zachytí.
V případě vysokých koncentrací nerozpuštěných látek je preferováno uspořádání s recyklem: Plynem je sycena část vyčištěné vody a ta je následně mísena s vodou surovou.
V případě tlakové flotace je flotačním plynem nejčastěji vzduch (Dissoved Air Flotation - DAF). který je nejdříve za zvýšeného tlaku rozpuštěn ve vstupní vodě (nebo její části) a při poklesu tlaku na úroveň atmosférického tlaku následně uvolněn ve formě mikrobublinek o průměru desítek µm.
Alternativně lze použít i jiný plyn (Dissoved Gas Flotation - DGF), např. při bezpečnostních požadavcích na nereaktivní plyn.
stávající běžná
Nerozpuštěné látky hydrofobního a/nebo vločkovitého charakteru. Přednostně ty, které je obtížné odstranit sedimentací či odloučením na hladině.
Široce variabilní podle podmínek procesu, způsobu využití a charakteru vstupní vody - od desítek po tisíce mg/l.
Velikost generovaných bublinek plynu. Menší umožňují separaci menších částic, na druhou stranu mají menší "nosnost". U tlakové flotace 30 - 100 µm.
povrchové hydraulické zatížení - množství vody přivedené za časovou jednotku na jednotku plochy nádrže, běžně do 5 m3/(m2.h), nicméně některá zařízení pracují i s vyššími hodnotami.
hydraulická doba zdržení: V desítkách minut.
Teplota vody, která ovlivňuje rozpustnost plynů při sycení. Jako limitní je obvykle uváděno 30 - 35 °C.
Rozpustnost plynů ve vodě také klesá s její rostoucí solností.
Poměr A/S (air to solids) - množství vzduchu (ev. plynu) na jednotku vyflotovaných látek, obvykle 0,01 - 0,03 kg/kg.
Tlak sycení vzduchem/plynem - 0,3 - 0,7 MPa.
Velikost recyklu: pro vstupní vody 30 - 50 %, pro zahušťování kalů až 300 %.
Látkové zatížení do 10 kg/(m2.h)
Kompletní instalace (včetně čerpadel, dávkování, …) se pohybují v desítkách až stovkách tisíc EUR.
Kompaktní zařízení, ve srovnání s ekvivalentní sedimentační nádrží je potřeba významně menší plocha.
Pokud voda obsahuje těkavé látky, může dojít k jejich uvolňování.
Dána čerpáním, sycením vzduchem/plynem (kompresor) a stíráním hladiny (případně i dna).
Nízká
Dány jednak spotřebou el. energie, jednak použitými chemikáliemi.
Pokud je proces kombinován s koagulací, jsou používána standardní koagulační a flokulační činidla.
měření průtoku
měření množství vzduchu/plynu
kontrola kvality odtoku (stanovení NL105, u odpadních vod často také ChSK , BSK5)
Odpadní plyn v případě uvolnění těkavých látek.
oddělené nerozpuštěné látky (kal)
Separace hrubých nečistot, v případě velkého látkového zatížení možnost předřazení gravitační separace (odlučovače, sedimentace).
Může být koncovým stupněm čištění, nebo mohou následovat procesy pro další odstranění nerozpuštěného (filtrace, membránová separace) nebo rozpuštěného (biologické procesy, membránová separace) znečištění.
Tchobanoglous, G., et al. (2014). Wastewater engineering: treatment and resource recovery. New York, NY, McGraw-Hill Education.
Cheremisinoff, N. P. (2002). Handbook of water and wastewater treatment technologies. Boston, Butterworth-Heinemann.
Davis, M. L. (2011). Water and wastewater engineering: design principles and practice. New York, McGraw-Hill.