Oxidace kyslíkem za zvýšeného tlaku a teploty, obecně pod kritickým bodem vody (22,1 MPa 374 °C). Dochází k oxidaci organických látek na sloučeniny jednodušší, případně až na CO2 a H2O. Heteroatomy jako jsou halogeny, S nebo P se uvolňují ve formě halogenidů, síranů a fosforečnanů, respektive ve formě příslušných kyselin. Organicky vázaný dusík se uvolňuje převážně ve formě Namon.
Účinnost odstranění organických látek vyjádřených jako ChSK se pohybuje v rozsahu 60 - 95 %. Doba zdržení vody v reaktoru je obvykle v rozpětí desítek minut až několika hodin.
Mokrá oxidace se běžně rozděluje na nízko- a vysokotlakou variantu.
Nízkotlaká:
< 2 MPa
< 200 °C
Vysokotlaká:
2 - 20 MPa
200 - 350 °C
Použitím katalyzátoru lze docílit snížení nákladů mírnějšími podmínkami procesu (nižší teplota), vyšší míry oxidace organických sloučenin a částečné transformace Namon na plynný N2. Katalýza může být:
a) homogenní - katalyzátor je rozpuštěn ve vstupní vodě a následně musí být oddělen;
b) heterogenní - katalyzátor je v tuhé fázi, obvykle na nosiči přímo v reaktoru.
Alternativně lze jako pomocné oxidační činidlo použít i peroxid vodíku.
stávající high-tech
Reaktory jsou koncipovány jako průtočné. Reaktor musí být materiály i uspořádáním přizpůsoben konkrétnímu vstupu.
Reaktory v nízkotlakém provedení jsou konstruovány z korozivzdorné ocele, alternativně se smaltováním nebo teflonovým povrchem. Vysokotlaká verze vyžaduje materiály na bázi titanu a jeho slitin, případně další speciální slitiny.
organické znečištění ve vysoké koncentraci a/nebo obtížně rozložitelné
jednotky až desítky g/l ChSK (v rozsahu cca 5-200 g/l)
Nízké koncentrace ChSK (< 5000 mg/l) obvykle znamenají neekonomičnost procesu.
Vysoké koncentrace solí, zejména chloridů (> 150 g/l RAS; > 50 g/l Cl-) znamenají vysoké riziko koroze.
Pro snadno rozložitelné organické látky (org. kyseliny, alkoholy) lze dosáhnout jednotky g/l ChSK.
ano
Nelze uvést přesný rozpočet.
Výše investičních nákladů silně závisí na vstupních podmínkách, především na:
a) objemu vstupních vod (kapalných odpadů)
b) podmínkách procesu
vysokotlaká varianta klade vyšší nároky na materiál zařízení.
Reaktory v nízkotlakém provedení jsou konstruovány z korozivzdorné ocele, alternativně se smaltováním nebo teflonovým povrchem. Vysokotlaká verze vyžaduje materiály na bázi titanu a jeho slitin, případně další speciální slitiny. Materiálové požadavky jsou ovlivněny také agresivitou prostředí.
V současné době (2020) nejsou k dispozici data z ČR.
Zahraniční zdroje uvádění nejčastěji náklady od 1 mil. EUR až do desítek mil. EUR.
Vzhledem k technologické náročnosti, nutnosti dodržovat patřičná bezpečnostní opatření nebo nezbytnému odvodu odpadního tepla nelze označit za kompaktní technologii.
vysoký tlak a teplota, korozivní kapalina
Požadavky na energie jsou spojeny především s ohřevem a čerpáním. Vždy je nutná kontrola teploty. V případě dostatečné koncentrace org. látek na vstupu (orientačně cca 50 g/l ChSK pro vysokotlakou WAO) se proces stává autotermní a naopak je nutné teplo odvádět.
Technologie umožňuje vysokou míru automatizace, nicméně vyžaduje kvalifikovanou obsluhu (v podstatě jde o řízení chemického procesu)
Jsou spojené především s energiemi (čerpání, ohřev). V současné době (2020) nejsou k dispozici data z ČR.
Zahraniční zdroje uvádějí 10-80 EUR/m3 až 100 EUR/m3 v případě nutného dočištění.
vzduch/kyslík
kyseliny/zásady pro úpravu hodnoty pH
katalyzátor v případě homogenní katalýzy
modifikovaná verze využívá dávkování H2O2
průtok, tlak, teplota, pH
odplyn (především CO2, vodní pára, CO, VOC)
Kaly v případě předčištění
Oddělený katalyzátor v případě homogenní katalýzy (recyklace je žádoucí)
Podle typu reaktoru separace nerozpuštěných látek
Vždy separace anorganických nerozpuštěných látek
odplynění
ochlazení
neutralizace
běžně biologické dočištění (podle koncentrace anaerobně/aerobní nebo čistě aerobní)
Kabdasli, I. and O. Tunay (2010). Chemical Oxidation Applications for Industrial Wastewaters, IWA Publishing.
Tchobanoglous, G., et al. (2014). Wastewater engineering: treatment and resource recovery. New York, NY, McGraw-Hill Education.
Parsons, S. (2004). Advanced oxidation processes for water and wastewater treatment. London, IWA.
Rao, D. G. (2013). Wastewater treatment: advanced processes and technologies. London, IWA Publishing.