Technologie pro recyklaci vody

Typ procesu

Biologické procesy

Skupina technologií

Aktivace

Název procesu

Biologická oxidace organických látek

Popis technologie

Biologická oxidace především biologicky rozložitelných organických látek a redukovaných forem dusíku (N_amon, N_Org.) prostřednictvím směsné kultury mikroorganismů (bakterie, houby, prvoci atd.) přítomných v suspenzí kultuře tvořící tzv. vločky - aktivovaný kal. Oxidace N_amon probíhá v procesu nitrifikace, tj. biologická oxidace na dusičnany s dusitany jako meziproduktem. V prostředí aktivace se oxidují i další redukované polutanty, např. sulfidy se oxidují na sírany.

Proces probíhá za přístupu vzduchu, typické koncentrace rozpuštěného kyslíku se pohybují mezi 0,5 a 2 mg/l.

Proces vždy vyžaduje separační stupeň pro zajištění retence aktivovaného kalu. Typicky usazovací nádrž.

Aktuálnost

stávající běžná

Vhodné pro srážkové vody

Ne - nízká účinnost vzhledem k nízké koncentraci znečištění v dešťových vodách

Typické reaktory a jejich uspořádání

Nejčastěji směšovací reaktory míchané aerací, ale může být použit i postupný tok realizovaný sérií směšovacích reaktorů. Oběhové aktivace (popř. oxidační příkopy) jsou realizovány jako cirkulární kanály, kde se do jisté míry uplatňuje pístový tok.

Pokud je vyžadováno potlačení růstu vláknitých bakterií, lze předřadit tzv. selektory, t.j. malé, plně míchané, kompartmenty, které simulují pístový tok. Výsledkem je dosažení vysokých koncentrací organických látek na začátku procesu.

Lze realizovat i v režimu SBR.

Typické schéma

Cílené znečištění

Organické látky (ChSK_Cr, BSK₅)

N_amon 

Typické koncentrace cílového znečištění

ChSK_Cr: 100 - 1500 mg/l

BSK₅: do 1000 mg/l

N_amon: do 100 mg/l, možné i v g/l

Organické látky i N_amon se mohou vyskytovat i v podstatně vyšších koncentracích, pokud čištění probíhá v ideálně míchaném reaktoru. Limitem pak je především poměr ChSK:RAS, popř. N_amon:RAS. RAS ve vlastním reaktoru nesmějí přesáhnout inhibiční koncentrace (desítky g/l)

Kritické parametry

Proces je limitován množstvím kyslíku, které je možno dodat do aktivační směsi. Maximální dosažitelné objemové zatížení při použití nejpokročilejších aeračních zařízení dosahuje cca 1,6 kg/m³/d.

Objemové zatížení:

BSK₅: 0,1 - 1 (1,6) kg/m³/d

N_amon: do 0,2 kg/m³/d

hydraulická doba zdržení:

Nízkozatížené systémy: 24 - 72 h

Středně zatížené systémy: 4 - 12 h

Vysoce zatížené systémy: 1 - 2 h

Inhibiční vlivy

Obecně toxické látky, např. těžké kovy řádově v desetinách mg/l.

pH je potřeba udržovat v rozmezí 7,0 - 8,0

RAS inhibují proces v koncentracích vyšších než cca 10 g/l.

Další relevantní parametry

Obecně rychlost biologických procesů se snižuje s teplotou. Teplota pod 12 °C je považována za nedostatečnou pro nitrifikaci, oxidace organických látek probíhá běžně do 5 °C.

Teplota nad 25 °C je problematická vzhledem k nízké rozpustnosti kyslíku ve vodě.

Pro růst bakterií aktivovaného kalu je vyžadováno 0,09 - 0,12 g N/g NL_zž a 0,01 - 0,03 g P/g NL_zž. V aktivaci se dá očekávat v rámci inkorporace do biomasy odstranění cca 0,07 - 0,13 g N/g ChSK a 0,10 - 0,15 g P/g ChSK. Požadavky na nutrienty klesají s rostoucím stářím kalu.

Dosažitelné koncentrace cílového znečištění

ChSK_Cr: v desítkách mg/l (u velmi nízko zatížených systémů i jednotky mg/l)

BSK₅: v jednotkách mg/l

N_amon: v jednotkách mg/l

NL₁₀₅: 5 mg/l

Hygienizační funkce

Částečná - Patogenní organismy většinou v podmínkách aktivačního procesu nepřežívají.

Investiční náklady

Investiční náklady se odvíjejí především od velikosti nádrží a konstrukčního materiálu (většinou beton). Vzhledem k limitaci procesu dodávkou vzduchu jde o relativně extenzivní technologie (viz Kritické parametry). Dalšími zásadními položkami je vystrojení aerovaných nádrží, systém měření a řízení.

Prostorová náročnost

Prostorová náročnost je dána především možnostmi separace aktivovaného kalu z odtoku. Jednak většinou nelze dosáhnout vyšších koncentrací biomasy než cca 5 g/l, jednak je třeba stavět prostorově velmi náročné dosazovací nádrže s povrchové hydraulické zatížení  typicky 8 - 30 m³/m²/d.

hydraulická doba zdržení zdržení se pohybuje v jednotkách hodin (do cca 12 h). Zastavěná plocha je pak dána hloubkou nádrží (u aktivace výšinou 4 - 8 m, např. oxidační příkop však pouze 1 m).

Bezpečnostní rizika

Odpadní voda i aktivovaný kal je hygienicky závadný materiál, hygienicky závadné jsou i případné aerosoly, odpady (přebytečný kal) a vyčištěná voda.

V případě oxygenace pomocí čistého kyslíku se pracuje se silným oxidačním činidlem pod tlakem.

Energetická náročnost

V aktivaci se typicky spotřebuje 0,15 - 0,5 kWh/m³ vstupní vody (pro městskou OV), nebo cca 0,5 - 1,0 kWh/kg odstraněné BSK₅.

Další energie je nutná na čerpání a závisí na volbě uspořádání reaktoru. Je nutné počítat s recyklem vratného kalu (cca 100 % průtoku vstupní vody, 0,008 - 0,013 kWh/m³).

Náročnost na obsluhu

Obsluhu může vykonávat pracovník schopný samostatné práce. Zaškolení dodavatelem či odborníkem je obvykle dostatečné. Časová náročnost závisí na velikosti zařízení, ale obvykle je denní, cca 4 hod denně. Běžná práce obsluhy spočívá v kontrole provozu, měření koncentrace kalu sedimentační zkouškou (30 minut) kontrola chodu zařízení a strojů, odkalování systému zahušťování kalu, údržba měřicích zařízení (kyslíková sonda), udržování čistoty provozu, odběr vzorků a případně obsluha strojního odvodnění.

Dále je potřebný pravidelný i mimořádný servis strojních zařízení, prováděný servisním technikem vlastním, nebo externím.

Aktivační ČOV vyžaduje dohled odborníka (technologa), který je schopen řešit případné poruchy biologického procesu. Tuto činnost lze sjednat externě. Proces je možno automatizovat a řídit jej pomocí sond (kyslík, N_amon, dusičnany, turbidita), práce obsluhy je ale nenahraditelná.

Doporučené vzdělání:

• Pracovník obsluhy – bez nároku na vzdělání, potřebná je zodpovědnost a schopnost samostatně pracovat
• Servisní technik – vzdělán v oblasti údržby a oprav strojních zařízení, zejména dmychadel a čerpadel.
• Technolog - vysokoškolské vzdělání (technologie vody, ochrana životního prostředí, biotechnologie) a alespoň 3 roky praxe v oboru technologie čištění odpadních vod.

Provozní náklady

Hlavním provozním nákladem je energie na aeraci a osobní náklady na obsluhu.

Pokud je vyžadováno srážení fosforu, je třeba počítat s náklady na srážecí činidlo (Fe³⁺, Al³⁺).

V některých případech může být zásadní dodávání nutrientů (pokud nejsou obsaženy ve vstupní vodě).

Chemikálie

Hlavní externě dodávanou chemikálií je kyslík (cca 1 kg O₂/kg odstraněné ChSK a 4,6 kg O₂/kg zoxidovaného N_amon), většinou dodávaný ve vzduchu dmychadly. Je možné použít i čistý kyslík.

Dalšími chemikáliemi může být organický flokulant pro zlepšení sedimentačních vlastností kalu a Al³⁺ pro potlačení vláknitého bytnění kalu.

Měření a regulace

Proces je relativně dobře řiditelný, nejčastěji na základě měření koncentrace kyslíku (DO sonda). Další relevantní senzory: pH sonda, zákal, N_amon a N-NO₃^-.

Plynné

Skleníkové plyny: CO₂ cca 0,5 kg/kg ChSK (vliv přímých emisí na uhlíkovou stopu záleží na původu organických látek), N₂O (nespecifické množství).

Kapalné

Pouze odtok

Pevné

Přebytečný aktivovaný kal: Typicky 0,45 kg NL₁₀₅/kg ChSK.

Koncentrace přebytečného kalu z dosazovací nádrže typicky cca 10 kg/m³ (NL₁₀₅).

Vyžadovaná předúprava

Odstranění hrubých nečistot: Hrubé a jemné česle, lapák písku.

Vyžadované dočištění

Pokud je třeba odstraňovat N_celk, je třeba zařadit post-denitrifikaci. Fosfor lze odstranit následným srážením (Fe³⁺, Al³⁺).

Pokud je voda dále recyklována, je nutné dokonalejší odstranění NL a dezinfekce, popř. i odstranění mikropolutantů (např. ozonizace-sorpce).

Vždy je třeba dále upravovat přebytečný kal, nejčastěji zahuštění na cca 40 - 60 g NL₁₀₅/l (gravitačně, sítopásové lisy, centrifugy) a následná anaerobní nebo aerobní stabilizace.

Typická průmyslová odvětví

Potravinářský průmysl Chemický průmysl Farmaceutický průmysl Městské odpadní vody Skládkové výluhy Papírenský průmysl

Tchobanoglous, G., et al. (2014). Wastewater engineering: treatment and resource recovery. New York, NY, McGraw-Hill Education.

Cheremisinoff, N. P. (2002). Handbook of water and wastewater treatment technologies. Boston, Butterworth-Heinemann.