Gravitační separace nerozpuštěných látek (pevných i kapalných - např. kapének olejů), kdy částice jsou vynášeny k hladině bublinkami plynu. Na hladině se vytvoří vrstva pěny, která je průběžně odstraňována (mechanicky stírána). Aby došlo k zachycení bublinek na částicích, musí mít částice hydrofobní charakter (tuky, oleje), nebo vločkovitou strukturu, ve které se bublinky zachytí.
V případě indukované flotace bublinky ve vodě vznikají vháněním a rozptýlením plynu mechanickými způsoby, např. pomocí porézních přepážek, trysek ...
Flotačním plynem nejčastěji vzduch (Induced Air Flotation - IAF), alternativně lze použít i jiný plyn (Induced Gas Flotation - IGF), např. při bezpečnostních požadavcích na nereaktivní plyn.
stávající běžná
Nerozpuštěné látky hydrofobního a/nebo vločkovitého charakteru. Přednostně ty, které je obtížné odstranit sedimentací či odloučením na hladině.
Široce variabilní podle podmínek procesu, způsobu využití a charakteru vstupní vody - od desítek po tisíce mg/l.
Velikost generovaných bublinek plynu. Menší umožňují separaci menších částic, na druhou stranu mají menší "nosnost". U indukované flotace obvykle stovky µm, nicméně někteří výrobci uvádějí hodnoty srovnatelné s DAF (desítky µm).
povrchové hydraulické zatížení - množství vody přivedené za časovou jednotku na jednotku plochy nádrže, u IAF vyšší než u DAF - obvykle do 10 m3/(m2.h)
hydraulická doba zdržení : v minutách
Látkové zatížení do 10 kg/(m2.h)
Účinnost do 95 %, ve srovnání s DAF obvykle nižší.
ne
Vzhledem k variabilitě systémů dispergujících vzduch/plyn do vody je obtížné investiční náklady odhadovat. Obvykle srovnatelné nebo nižší než u DAF.
Kompaktní zařízení, ve srovnání s ekvivalentní sedimentační nádrží je potřeba významně menší plocha.
IAF jednotky vyžadují menší zastavěnou plochu než DAF.
Pokud voda obsahuje těkavé látky, může dojít k jejich uvolňování.
Dána čerpáním, způsobem vhánění vzduchu/plynu a stíráním hladiny.
Nízká
Dány jednak spotřebou el. energie, jednak použitými chemikáliemi.
Pokud je proces kombinován s koagulací, jsou používána standardní koagulační a flokulační činidla.
měření průtoku
měření množství vzduchu/plynu
kontrola kvality odtoku (stanovení NL105, u odpadních vod často také ChSK, BSK5)
Odpadní plyn v případě uvolnění těkavých látek.
oddělené nerozpuštěné látky (kal)
Separace hrubých nečistot, zařízení obvykle nejsou vybavena odstraněním usazených nečistot, proto je důležité předchozí odstranění těžkých částic.
V případě velkého látkového zatížení možnost předřazení gravitační separace (odlučovače, sedimentace).
Většinou následují procesy pro další odstranění nerozpuštěného (filtrace, membránová separace) nebo rozpuštěného (biologické procesy, membránová separace) znečištění.
Tchobanoglous, G., et al. (2014). Wastewater engineering: treatment and resource recovery. New York, NY, McGraw-Hill Education.
Cheremisinoff, N. P. (2002). Handbook of water and wastewater treatment technologies. Boston, Butterworth-Heinemann.
Davis, M. L. (2011). Water and wastewater engineering: design principles and practice. New York, McGraw-Hill.